Citát z článku „Kunst und Bau“, Steinmetz + Bildhauer 5, Mnichov 1982, s. 396
(překlad z němčiny)

Obzvláště výstižným příkladem, jak může být umění ve skutečné a smysluplné jednotě s architekturou, je konečně „Strom vědění“ Lubo Kristka, umístěný v prostoru schodiště Gymnázia Ignaze Köglera v Landsbergu am Lech. Schodiště, které do prostoru krásně zakomponovala architektka Kerglová, se vine kolem stromu, jejž Kristek umístil doprostřed.

Vzhledem k tomu, že není možné pořídit snímek celého 16-metrového stromu končícího až hvězdami ve střešním světlíku, pokusil se sochař vytvořit fotomontáž, aby zachytil celkový pohled na dílo. Kameny na zemi představují půdu, ze které strom vyrůstá.

Vedle stojí člověk v nadživotní velikosti, který pohnutě vzhlíží k plodům stromu a ke světlu. Sedm koulí na větvích stromu nese reliéfy symbolizující umění, vědu, erós a nadšení. Schodiště a strom jsou tedy výrazem duchovního poslání školy. Architekt a sochař společně vyjádřili v jazyce srozumitelném pro mládež smysl a přínos veškerého vzdělávání. 
Dřevěné jádro potáhnul Kristek pásy z ušlechtilého kovu. Z kovu jsou také plody stromu a větve.

Těžko si lze představit těsnější a plodnější jednotu umění v architektuře. Kde můžeme v umění a architektuře v Porýní za posledních dvanáct let nalézt srovnatelný příklad?